Rozcvička

Obraz Rozcvička patří k sérii námětů, v níž autorka tematizuje svůj vztah k banalitě všedního dne. Opakující se stereotypy, mechanismy, „daily routines“, běh času rozpouštěný v povinnostech a starostech i celá řada dalších aspektů „pěny dní“ jsou tu výzvou k tréningu a posilování odolnosti, síly a vitality, které jsou zcizovány únavou a skepsí. S ironií sobě vlastní Silvia Krivošíková bere odhodlání k aktivní rezistenci do svých rukou. Trénuje. V absurdních mechanismech rozpínavé a dusivé všednosti nalézá skuliny, kterými lze prchnout. Utíká do své tvorby, kterou vykonává tak, jako vykonává domácí práce. S pravidelností, jež se propisuje do struktur a ornamentů, po nichž, jako po moři, odplouvá do vzpomínek a šťastnějších chvil, nežli jsou ty nyní, tady a teď. Horizont každého dne se proměňuje v architekturu nového obrazového dobrodružství. Cvičící figura se transformuje do jakéhosi hodinového soukolí, které stravuje den, ale zároveň ho proměňuje v malý, zabydlený soukromý vesmír. V pravém horním rohu autorka situovala atribut domu s rozvíceným oknem jako symbol klidu, odpočinku a štěstí. Od hlavy, jež svítí do tmy  jako měsíc, se táhne komiksová bublina s ironickým repetitivním výrokem: „Einz, zwei, drei…“ Čas plyne, letí, utíká, ale zároveň dostává malířský tvar, který vše náhle zastavuje. Každý večer před spaním je dobré se znovu zamyslet, jaký byl den a jaký bude zítra. Žádný totiž není tak stejný, jak by se na první pohled mohlo zdá.