Umělec vystavující v nejprestižnějších galeriích v ČR a Evropě, nejvyhledávanější malíř sběratelů umění současnosti a jeden z nejdráže prodávaných současných českých malířů.

Lubomír Typlt | Madona s dítětem

Mateřská láska, která může někdy být až svazující. Nebo také provokativní aktualizace tradičního křesťanského motivu. Od předního umělce svojí generace, spoluzakladatele legendární kapely WWW. Limitovaná edice 100ks, číslováno, podepsáno autorem.

Technika tisku:	giclée, archivní 12barevný pigmentový tisk
Papír:	100% bavlněný papír Hahnemühle Photo Rag 308g
Rozměry tisku (XL):	80 × 61 cm \| 84 × 65 cm (tisk \| rám)
Rám:	dřevěný s UV plexisklem v muzejním standardu

Velikost

Vybrané: velikost ,

Varianty produktu

€306,95

s DPH

€306,95

s DPH

Sleva Vyprodáno

€0,00 EUR bez DPH

s DPH

Lubomír Typlt (1975) patří dnes k předním autorům generace narozené v polovině 70. let (vedle J. Bolfa, D. Pitína, V. Holcové, J. Špaňhela nebo Z. Sedleckého). Ve svém malířském díle zpřítomňuje obrysy generačního pocitu, který nahlíží jako cyklicky se vracející epos, v němž se sčítají zkušenosti z období totality a z neméně problematického znovunabytí společenské svobody. Narativní postupy vkládá autor do radikálního přehodnocování malířských výrazových prostředků ve vztahu k figuraci. Postupně demontuje a rozmetává jednotný konstrukt času a prostoru, aby uvolnil svébytný prostor malby k jinak nastavené, hutnější a nekompromisní výpovědi založené na dynamické kompozici a rafinovaně barevné inverzitě. Svůj svébytný malířský výraz rozvíjí na základě přímé zkušenosti s tradicí české a německé figurativní malby (studia u J. Šalamouna, J. Načeradského. M. Lüpertze, A. R. Pencka).

Více o Lubomírovi Typltovi na jeho webu: typlt.com, nebo na Wikipedii

Sledujte ho na Instagramu.

O díle Madona s dítětem

Obraz provokativním způsobem aktualizuje tradiční křesťanské ikonografické schéma z hlediska současnosti. Madona jako symbol pečující matky a mateřství tu prochází malířskou i obsahovou revizí. Modelačně se jedná o expresivní zneklidňující kompozici (opak tradičně zklidňující Madony), v níž je autorem kladen důraz na dynamické a patetické „znejistění viděného“. Máme před sebou povědomý námět, kde se cosi zásadně rozpojuje a významově nesedí. Obraz je barevností těl jakoby schizofrenním způsobem horizontálně rozdělen na dvě roviny, spodní rudá, horní magenta (pro Typlta klíčová!). Obě postavy čelí bočnímu vichru, který se odráží v deformaci účesů. Gesto obejmutí matky a dítěte se komplikuje. Matka postrádá tvář. Tu zahalují vlasy, svébytný atribut ženství, který může mimovolně odkazovat na biblickou postavu Maří Magdaleny, spojenou s pokušením a hříchem. Také atribut dítěte nesedí. Připomíná spíše postavu zvědavého adolescenta, nežli symbol nevinnosti. Gesto obejmutí ze strany matky je mnohem širší, jakoby odkazovalo na absenci dospělého, čili obejmutí partnerské, kterého se nedostává. Mnohoznačnost všeobecně známého výjevu irituje podprahovým odkazem na rozpad rodiny i osamocení postav v rovině zbytnělého ega. Zvláště, když si autor v souvislosti s tímto dílem klade otázku, „je toto ještě láska?“

texty: Petr Vaňous, kurátor